„Náš soudní systém není dokonalý, ale je tím nejlepším, co máme k dispozici.“

Tak už je to jasné. Čtyřiadevadesátiletý nestor stříbrného plátna Clint Eastwood opět dokázal, že se na věčnost ještě rozhodně nechystá. Až na něj jednoho dne skutečně dojde řada, bude určitě sedět na režijní židli a zubatá bude mít co dělat, aby ho z placu odtáhla. Ten chlap je prostě neuvěřitelný a i kdyby od teď točil jen reklamy na toaletní papír, zaslouží si jeho odhodlání, vitalita a bystrá mysl hluboký obdiv, jelikož po devadesátce drtivá většina populace neudrží ani moč, natož filmovou kameru. Zatímco v sentimentální břečce Cry Macho (2021) se nás mimo jiné snažil křečovitě přesvědčit, že ve svém věku zvládá klátit o půl století mladší samice, aktuální počin Porotce č. 2 (2024) přináší rozvážnou režijní ruku a poctivý scénář, který má hlavu i patu. Kdoví? Možná je to tím, že tentokrát zůstal Eastwood výhradně za kamerou a nemusel se ještě otravovat s herectvím. Vůbec netuším, jak to na place vypadá a nakolik je Eastwood opravdu tím režisérem, který všechno řídí, ale pokud nám bude servírovat podobné žánrové lahůdky, nemám důvod se takovými otázkami zabývat.

Začátkem dubna roku 2023 padlo oficiální prohlášení, že Clint Eastwood hodlá přivést k životu svůj další filmový projekt. Jelikož Cry Macho mělo být jeho hereckou derniérou, mohli jsme se pomalu začít těšit na čistokrevný režijní počin. Za menší překvapení můžeme považovat snad jen angažování scenáristy Jonathana A. Abramse, který širšímu publiku není moc známý a třeba já osobně slyšel jeho jméno úplně poprvé. Tento nenápadný americký spisovatel a scenárista zodpovědný za úspěšný muzikál The Heart of Rock and Roll (2018) ale přišel s natolik zajímavým příběhem, že Eastwood nelenil a okamžitě si u Warner Bros vydupal zelenou. Ke scénáři pojednávajícím o etice a hledání morálky uvnitř právního systému se brzy začal přidávat pečlivě vybraný herecký doprovod. Hlavní roli získal britský herec Nicholas Hoult (Šílený Max: Zběsilá cesta) a původem australská herečka Toni Collette (Děsivé dědictví, Na nože). Hezké, neboť oba herci se v úlohách matky a syna setkali v komedii Jak na věc (2002). Komorní soudní thriller Porotce č. 2 ale z jejich hereckého setkání činí o poznání mrazivější zážitek.

Justin Kemp (až překvapivě věrohodný Nicholas Hoult) to nemá lehké. Občanské povinnosti si jej volají zrovna ve chvíli, kdy se jeho žena Allison (Zoey Deutch) blíží do finální části rizikového těhotenství. Předchozí čekání na děti skončilo tragicky a Justin cítí, že by měl být na dosah, kdyby Allison cokoliv potřebovala. Být členem soudní poroty je ale závazek, ke kterému se nelze jen tak otočit zády. Nedá se nic dělat. Případ násilného trestného činu, by ale naštěstí měl mít poměrně přímočarý průběh. V čele obžaloby stojí ambiciózní Faith Killebrew (nepřekvapivě věrohodná Toni Collette), které by výhra mohla usnadnit cestu v úspěšné kandidatuře na okresní prokurátorku. Na lavici obžalovaných sedí Michael Sythe (Gabriel Basso). Problémový muž obviněný z vraždy své přítelkyně Kendall Carter (režisérova dcera Francesca Eastwood). Krátce po začátku přelíčení však dojde k nečekanému zvratu. Justin si během probírání případu uvědomí, že vrahem Kendall by ve skutečnosti mohl být on sám.

Clint Eastwood se otázek spravedlnosti a morálky v ryze americkém prostředí patrně nikdy nevzdá. Jsou to témata, ke kterým se opakovaně vrací. Mistrovo zarputilé hledání etiky a ceny humanity připomíná ekvivalent zuřivého psa v lese stopujícího barvu raněného losa. Neskončí, dokud si neodpoví. Dokud nenalezne své odpovědi. Je přitom docela jedno, v jakém žánru se ostřílený režisér zrovna nachází. Ve westernu Nesmiřitelní (1992) se razantním odmítnutím glorifikace násilí a popřením zavedených archetypů divokého Západu pokusil poukázat na morální hodnoty v drsné etapě amerických dějin. Sportovní drama Million Dollar Baby (2004) ukázalo „vraždu“ jako etický akt milosrdenství pro člověka, který už si nepřeje být na světě, ale bez cizí pomoci své žití nedokáže ukončit. Hrdina Justin Kemp z filmu Porotce č. 2 sice nemá v úmyslu skončit za mřížemi kvůli zločinu, do něhož je dost možná sám zapleten, ale jakožto bytost mající empatii a ctící lidské hodnoty zároveň nechce, aby byl odsouzen nevinný člověk. Prekérní situace.

První půlhodina filmu nám dává nahlédnout na průběh osudné noci skrze retrospektivní vsuvky. Pod prizmatem klíčové události, na kterou je nahlíženo z několika úhlů, si divák sestavuje celistvý obraz, jehož výsledná podoba ale může klamat tělem. Michael Sythe se v baru plném lidí pohádá se svou přítelkyní. Hlasitá hádka eskaluje venku před barem. Uražená Kendall odchází sama do deštivé noci a Michael jde na parkoviště ke svému vozu. Dívka je druhý den nalezena mrtvá v potoce pod strmým silničním náspem. Četné zlomeniny a podlitiny ukazují na mimořádně brutální útok tupým předmětem. Vražedná zbraň se nenašla, ale obžaloba má jasno, neboť Michael zrovna není žádné neviňátko a „stoletý“ svědek ke všemu přísahá, že jej navzdory dešti poznal. Marné je jeho ustavičné opakování formulky, že to nebyl on a Kendall rozhodně nepronásledoval. Vtip je tom, že porotce Justin se oné osudné noci nalézal v tom samém baru. Jakožto abstinující alkoholik si na uklidnění nervů poručil drink, který nakonec nevypil. Sedl do auta a vyrazil směrem domů. V jeden okamžik mu začal vibrovat mobil. Justin Kemp sklonil hlavu a souběžně s tím vrazil do něčeho na silnici. Okamžitě zastavil a vylezl ven, ale vlivem tmy a hustého deště nikoho a nic nenašel.

Celý rok byl bytostně přesvědčen o tom, že rozbité světlo a pomačkaný nárazník měla na svědomí třeba srnka. Začátek soudního přelíčení ale rázně zamíchá kartami. Ačkoliv obhájce Eric Resnick (Chris Messina) odvádí pro svého klienta slušnou práci a snaží se poukázat na uspěchané vyšetřování, obžaloba i porota je neústupná. V zavřené místnosti se jedenáct porotců chystá poslat Michaela Sytha na zbytek života do chládku. Doma už čekají jejich rodiny a téměř nikdo nechce ztrácet čas diskutováním o triviálně prostém zločinu. Justin Kemp ale k překvapení i naštvání svých kolegů vznese pochybnost. Od tohoto momentu začne Porotce č. 2 připomínat košatější variaci na Dvanáct rozhněvaných mužů (1957). Kromě toho, že se děj neodehrává pouze mezi zdmi jedné zavřené místnosti, se ale Eastwoodův film od klasiky Sidneyho Lumeta odlišuje tím, že černá ovce nesedí na lavici obžalovaných, ale může být součástí poroty, která uvádí do pohybu meč spravedlnosti. Zdali Justin skutečně zabil Kendall, v tuto chvíli není tak podstatné, jelikož scénář se spíše soustředí na podezřele rychlé usvědčení Sytha, který měl tu smůlu, že jej při hádce viděla spousta svědků a navíc má na kontě několik prohřešků z minulosti.

Film zpočátku trochu spěchá a nějakou dobu mu trvá, než nalezne optimální tempo. S expozicí, zahrnující rodinný život hlavního hrdiny, neztrácí Eastwood příliš času. Vizuální fasáda je značně civilní, úsporná, ale rozhodně funkční. Jakmile porotci začnou zkoumat případ a odhalovat svá stanoviska, dojde k potřebnému přísunu napětí, jehož zdrojem je Justin Kemp, který může být vnímán jako hypotetický viník, psychicky rozpolcený porotce i odhodlaný detektiv v jednom. Každý další pohled na osudnou noc přinese střípky nových poznatků a dříve zatajených detailů. Každý den v soudní síni vyvíjí tíživější nátlak na duševní rovnováhu Kempa a s každou uplynulou minutou je čím dál více zjevné, že hlavní záměr právničky Faith Killebrew spočívá v rychlém uzavření procesu, neboť výhra by jí mohla přinést potřebné politické body. Její argumentace před soudem je věcná, logická a neprůstřelná. Se svou mocí a bravurně ovládaným řemeslem stojí vysoko nad podezřelým, zatímco Kemp se krčí kdesi uprostřed jako oběť mezi dvěma mlýnskými kameny.

Četné flashbacky postupně nabývají na délce a plastičnosti, ale kromě okolností smrti Kendall nám také konečně pomáhají pochopit charakter a komplikovanou minulost Kempa. Měl problémy s pitím, ale pravděpodobně se přes to dokázal přenést. Je to obyčejný bezúhonný muž, který věří v dobro, miluje svou ženu, ale zároveň si je plně vědom své temnější historie, díky čemuž je pro divácké oko přitažlivý. Jeho poukazování na trhliny v případu sice napomáhá ozubeným kolečkům zapadnout na správné místo, ale úměrně s tím získáváme neodbytný pocit, že si pod sebou řeže větev. Kempovo ustavičné šťourání do vosího hnízda přiměje jednoho z porotců, bývalého detektiva ve výslužbě Harolda Chicowskiho (tradičně energický JK Simmons), k osobní investigativní činnosti, která ho sice bude stát místo v porotě, ale přiměje Faith Killebrew přehodnotit situaci. Možná, že Michael Sythe opravdu není žádný nelítostný zabiják.

Nakonec se dostaví morální dilema, které si každý divák bude muset vyřešit sám za sebe. Pokud setrvá nevinný Sythe za mřížemi, získá čestná, inteligentní a lidsky silná Faith Killebrew mimořádně významnou funkci okresní prokurátorky, se kterou bude ještě účinněji dohlížet na bezpráví ve společnosti. V opačném případě by justiční skandál zničil její kariéru a proměnil život nastávajícího tatínka Justina Kempa v trosky. Spravedlnosti by ale bylo učiněno za dost. Přetrvávající černé skvrny o průběhu deštivé noci, během níž zbytečně zemřela Kendall, sice z Kempa nedělají jednoznačného viníka, ale rozhodně smývají cejch vraha z Michaela Sytha. O to těžší je vybrat si tu správnou stranu, byť samotný Clint Eastwood nám úplně posledním záběrem své stanovisko naznačí.

Zkoumání systémové nespravedlnosti není ve filmografii Eastwooda něčím novým, ale ještě nikdy nebylo tak úderné a dráždivé na pohled. Ani po naskočení závěrečných titulků nebude mít většina z vás úplně jasno. V případě hromadné projekce se připravte na možnost vášnivé diskuse s ostatními přísedícími. Porotce č. 2 nutí pracovat mozek, což je jedině dobře, protože film, který nehodíte za hlavu minutu po svém konci, si zaslouží maximální pozornost. O to větší je škoda, že se Warneři neodhodlali k širší kino distribuci a patřičné propagaci filmu. Pro takové výsostné zacházení a komfort ze strany studia by si asi Clint musel nejprve navléknout sandále a začít žonglovat s digitálními nosorožci a zmutovanými opicemi. Jsem rád, že tohle nemá zapotřebí a po delší době přišel s filmem, který vás možná neposadí na zadek vizuální stránkou ani originalitou, ale zaujme řemeslnou poctivostí a smysluplným scénářem.